možná si ze svých dětských let vybavíte situaci, kdy jste měli strach vstoupit do tmy. Třeba při nějaké stezce odvahy nebo jen doma, když vás rodiče poslali pro něco do tmavého sklepa. Strach burcoval fantazii a hlavou se honily představy, kdo nebo co všechno může v té tmě být ukryto a překvapit vás. Chtělo to pořádný kus odvahy přemoci se a učinit první kroky do tmy. Věřím však, že podobně jako já kdysi jste zjistili, že temnota ve mně byla hroznější než v prostředí, do kterého jsem vstupoval.
Noc kostelů nás letos už po patnácté zve vstoupit do tmavé noci a navštívit některý z otevřených chrámů či kaplí. Temnoty této noci se však nemusíme obávat, protože ji ozařuje světlo otevřených kostelů. Po světle dne totiž nastupuje noc, kdežto žádné zlo nepřemůže moudrost – tak zní její letošní motto. Máme-li v sobě světlo „dne“, světlo lásky, touhu po dobru a pravdě, cit pro vše krásné a hodnotné, temnota noci nepřekvapí naše nitro. Světlo chrámů, které svítí uprostřed noci, nám navíc může symbolizovat světlo Boží přítomnosti. Bůh se neztrácí z aktuálního dění našeho života a ze všech nocí, které v současné době prožíváme. Zahrnujenás láskou a moudrostí „dne“, které jsou mocnější než každá temnota zla. Bůh nás svou přítomností nechce děsit, ale stále znovu nás překvapuje i utěšuje svou láskou, blízkostí a otevřeností, kterou můžeme zvláštním způsobem zakoušet právě v chrámech. Ve většině katolických kostelů svítí někde vepředu v blízkosti svatostánku malé červené tzv. věčné světlo, které upomíná právě na tuto Boží blízkost. Kéž si na tu jemnou červenou záři vzpomeneme právě v okamžicích, kdy strach a fantazie budou chtít zatemnit naši mysl i důvěru v Boží pomoc.
Mons. Martin David
apoštolský administrátor ostravsko-opavské diecéze
© 2024, Noc kostelů