Bílý Újezd, kostel Proměnění Páně

Program Noci kostelů 25. května 2018

17:0019:00 Detektiv v kostele
Program a hra, orientována na děti v s cílem seznámit je s prostorem kostela a s křesťanskou symbolikou. »»»
»»» Moje Noc

Informace o kostele:

Farní kostel v Bílém Újezdě je jednolodní sakrální stavba ukončená z východní strany pě-tibokým presbytářem. Dnešní jeho podoba vznikla několika přestavbami prvotního zděného kostela, postaveného v raně gotickém slohu s prvky doznívajícího románského slohu – i při pozdějších přestavbách byly prvky obou slohů zachovány či jako zlidovělé nově užity. V nárožním skosení a z boku má presbytář čtyři níže položená okna. Výše položené čelní okno mělo zvedat pohled věřících k nebesům. Při zpracování námětu nového oltáře tj. Nane-bevstoupení Páně, bylo barokním sochařem vyvýšené čelní okno pojato do jeho uměleckého vyjádření toho tématu a při stavbě oltáře bylo okno svojí velikostí přizpůsobeno novému po-jetí využití osvětlení. Pětiboký presbytář má po levé straně gotickou sakristii, která měla kněž-ský vchod z východu a ze severní strany byla osvětlována menším okénkem s románským zaklenutím. Na důkaz získání statutu Svobodných Pánů ze Skalky r.1597 si nadstavbou nad touto sakristií nechali zřídit kolátoři kostela svoji vrchnostenskou oratoř, která byla zastře-šena prodloužením šindelové střechy presbytáře. Jelikož se nástavbou severní okno přesby-táře stalo vnitřní součástí panské oratoře bylo zvětšeno na výhledové dvojokno do kněžiště sklenuté lodním obloukem. Ze severu byla nástavba oratoře osvětlena oknem totožné velikosti jako spodní u gotické sakristie. Na nástavbu byl přístup po krytých dřevěných schodech na boku severní obvodové zdi kostelní lodě, které nejsou na stavebních půdorysech zakresleny. Levý přízemní půdorys nám nahoře zachycuje jižní vchod a severní okno gotické sakristie, dole jsou zakreslena malá půlkruhová okénka pro přisvětlení nadzemních postranních kůrků – varhanního a literátského. Je zde i zakreslena předsíňka bočního vchodu z jižní strany. Pravý půdorys nám zachycuje nástavbu panské oratoře s výhledovým oknem do kněžiště a další čtyři okna pětibokého presbytáře. Kostelní loď byla osvětlována po obou bocích třemi okny původně s gotickým a později pseudorománským zaklenutím. Loď kostela je spojena s kněžištěm mohutným Vítězným obloukem o průměru pět a půl metru. Čelní předsíň i kostelní loď je kryta sedlovou střechou na jejímž vrcholu je ve středu kos-telní lodi sanktusová věžička. Presbytář byl kryt sedlovou střechou na levé straně s prodlou-žením na panskou oratoř s čelním trojúhelníkovým stanovým ukončením. Kněžiště je uvnitř zaklenuto křížovou obdélníkovou klenbou s překříženými žebry. Přilehlý lichoběžník je s žeb-ry sbíhajícími se do středu delší strany, s tím že vrcholnice klenby je vodorovná. Prostá kle-nební žebra jsou pouze zvýrazněna zostřením úhlu mezi jednotlivými válcovými plochami. Tato klenební žebra mají v příčném řezu trojúhelníkový tvar a jsou ukončena pozvolným zapuštěním do obvodové zdi bez obvyklé zdobné konzole ve výšce klenební osy. První známé spodobnění farního kostela z r.1853 od Františka Botha z Broumova. Následná náhodně nalezená tužkokresba neznámého autora i roku je o desítky let pozdější. U hoření malby z r.1853 vlevo vykukuje roh kamenného nárožního pilíře prvotní zájezdní krčmy s masným i koloniálním obchodem – vidíme i tehdejší vlnění obchodní stezky. Před zvonicí je vidět tehdy přímé schodiště přímo ze silnice s vyzděným zábradlím Mezi zvonicí a kaplí možná ještě vykukuje první školní budova. Kostel vidíme bez tehdy spadlé sanktusové zvonové věžičky uprostřed kostelní střechy, která byla zřízena až r.1857. Pod středním oknem vidíme stříšku předsíně postranního vchodu a vedlejší kůrové okénko. Naproti tomu spodní náhodně nalezená tužkokresba neznámého autora i roku je dle proka-zatelných indicií z doby o desítky let pozdější. Vlevo pod silnicí je již nově vystavěná chalupa a viditelné dávná budova mezi věží a kostelem je též nově vystavěná. Dle odlišně zákresle-ných provedení ochranných zdí a směrování silnice je v době malování této tužkokresby již dokončen rozšířený hřbitov. Postup let napovídá i před zdí farní zahrádky vyzděná nádržka pro vyústění odvodňovacího kanálku z farské zahrady i existence zvonové věžičky nad kos-telní lodí. U spodní tužkokresby nám styl malby a i díky autorovu pohledu z jiného úhlu lépe zachycuje předsíň bočního vchodu a presbytář ještě bez dnešní sakristie a zvonové věžičky. Dnes neocenitelná dokumentární horní malba újezdeckého kostela i spodní, léty vybledlá, tužkokresba beze slov vypráví o podobě a přeměně farního kostela i jeho nejbližšího okolí druhé poloviny 19. století. Následná ilustrace severní strany kostela s prvotní hřbitovní zdi, kolem níž tehdy vedla cesta k Mastům, zachycuje nástavbu panské oratoře krytou prodlouže-nou střechou presbytáře, včetně krytého přístupového schodiště. Všechny tyto malby nám sa-mi vypráví - stačí jen se pozorně dívat a naslouchat zašlým časům. Přes všechny přestavby a opravy v minulých staletích si újezdecký kostel koncem 19. sto-letí vyžadoval rozšíření. Na návrh varhaníka, Josefa Grima z Přímů, o přístavbu farního koste-la a hlavně jeho příslibu značného finančního daru, byl kostel určenou komisí zhlédnut a zkonstatováno, že je stavebně nevyhovující, a dle počtu farních věřících, že je třeba jeho zvět-šení. Komise zároveň doporučila postavení nové věže a zbourání stávající, protože po pří-stavbě bude zastiňovat nové průčelí kostela. Proti tomuto návrhu ihned rázně vystoupil újez-decký děkan, že není žádná naděje sehnat tak velký finanční obnos z milodarů chudých věří-cích. Stavitelský adjunkt z Hradce Králové však prohlásil, že jinak stavbu nepovolí, a že i kdyby se nyní nemohla nová zvonová věž zcela dostavět, že její stavební základ již musí být učiněn tak mohutný a pevný, aby mohla být v pozdější době zvonová věž kdykoliv dostavěna. Dle těchto zadání byl rychnovským stavitelem Štauberem r.1891 vyhotoven stavební plán přístavby s tím, že na základní věžovou stavbu, ukončenou v úrovni nové přístavby kostela, bude celkový náklad ve výši 5.732 zl. 63 kr. Náklad na dokončení i vrchní části zvonové věže byl vypočten na dalších 2.045 zl. 3 kr. Roku 1892 požádal starosta obce Jan Dolek o povolení přístavby kostela i s vysokou štíhle zakončenou věží se zvonovou lucernou v průčelí. Na tehdejším plánu rekonstrukce kostela vidíme vlevo půdorys přízemí s tmavě vybarve-ným původním zdiven a čárkovaně plánovaným vyzdít. Pravý půdorys je řez v úrovni kruch-tové podlahy. U půdorysu přízemí vidíme, že na pravé straně presbytáře je plánováno zřízení nové sakristie se vstupem z čela, kryté trojbokou valbovou střechou. Z původní gotické sakristie měla být zřízena zpovědní místnost s ponechaným přístupem z čela zvenčí i z kněžiště pozdně gotickým pískovcovým portálem s okosením hran a vytesa-nými křížky ve středu a v rozích. Cihelným přístavkem měla vzniknout nová sakristie s rov-ným stropem stejně jako je gotická. V zadním venkovním rohu této sakristie mělo být zřízeno točité schodiště do ponechané oratoře, a tím by mohlo být venkovní schodiště zrušeno a ven-kovní vstup do oratoře zazděn. Malá půlkruhová okna pod třetím oknem lodě pro přisvětlení nadzemních kůrků měla být zazděna. U předsíňky bočního vchodu z jihu měl být zazděn vs-tupní otvor a instalací oltáře měla být z předsíňky zřízena boční kaple osvětlená ponechaným bočním oknem a s hlavní lodí spojená otevřeným širokým průchodem. V zrcadlovém prove-dení bylo plánováno zřízení boční kaple i ze severní strany. Obě nově vzniklé kaple měly být kryty shodnou střechou jako nová sakristie. Kostelní loď měla být prodloužena o šíři čtvrtého okna a šíři nové kruchty s trojlodním klenutým stropem. Vstupní předsíň, která měla být zák-ladem nové štíhlé zvonové věže, měla plánovány po obou stranách stabilizující rohové pří-stavky s točitými schodišti, přístupnými ze vstupní předsíně. Z obou schodišť měl být z po-desty přístup na kůr, přičemž pravé schodiště mělo pokračovat nahoru do věže ke zvonům a levé do podstřeší. Obdélníková místnost nad předsíní měla být otevřenou součástí kruchty. U nové přístavby byly plánovány zesílené nárožní pilíře. Předsíňka měla mít klenutý strop. Přestože byl r.1894 tento stavební plán i s rozpočtem schválen a většina materiálu svezena, přístavba nemohla být zahájena, protože se při demolici předsíně a stávající čelní zdi zjistilo, že původní strop hrozí spadnutím. Proto byla povolána na místo stavební komise, která kons-tatovala, že polovina stropní i střešní konstrukce musí být vyměněna - tak jak ukáže potřeba. Také se musela dořešit otázka demolice památné zvonice, která byla předložena k rozhodnutí Ústřední komisi pro historické a umělecké památky. Vyslaný c.k. konzervátor kostel a zvonici r.1895 prohlédl a z jeho posudku vyjímáme: „ … Posuzovaná věž je vskutku památka velice starobylá a zajímavá, třebaže po stránce vý-zdoby architektonické méně pozoruhodná. Jest to ale významný typ opevněné zvonice zděné, ovšem typu více lidového než přísně uměleckého způsobu stavby, leč v části nadstřešní úhledným rozdvojením a pod okapem pěkně článkovanými krakorci se vyznačující. Lze bezpečně míti za to, že původ starobylé věže až do počáteční doby stavby chrámové sahá, která svými malými, úzkými, do půlkruhu uzavřenými okny ještě na dobu románskou poukazuje avšak svým přímo-taře lomeným obloukem venkovního klenutí však již na dobu gotickou ukazuje, což by tudíž ve svém celku svědčilo, že stavba ta do periody přechodné z romantismu do gotiky, tj. do 13. století náleží. Ježto tedy starobylost jak chrámu samého, ač v novější době neslohovými přístavky po-hříchu znešvařeného, tak i zmíněná zvonice jest nepopíratelná, nutno v úctě podepsanému c.k. konservatoru v tom smyslu se vysloviti, že zachování této starobylé památky jest naprosto žá-doucí. Zboření takového starého a zajímavého objektu nebylo by lze ani tehdy omluviti, kdyby nutná oprava vyskytujících se zde konstruktivních vad značnějšího nákladu vyžadovala …“. Tímto odborným posudkem byla původní zvonice zachráněna před demolicí a od dostavby věže u kostela bylo upuštěno. Pouze bylo rozhodnuto o zachování síly zdiva chrámové před-síně a jejího nadzemí, dle původního plánu. Ani kdyby nebyla žádost o demolici staré zvoni-ce Konzervatoří starožitnictví zamítnuta, nebyla naděje opatřit dalších více jak 2.000 zl., které by si vyžadovala dostavba nové věže. Po odstranění všech stavebních problémů byla přestav-ba kostela zahájena r.1896 již za faráře Františka Krále, kdy byl 24. dubna slavnostně položen základní kámen i s listinami a mincemi v hermeticky uzavřené skleněné nádobě. Dnes vidíme, že přístavba nebyla prováděna přesně dle stavebního plánu. Přístup z čela gotické sakristie byl zazděn a panská oratoř byla zcela odstraněna a ani dřevěné kryté scho-diště nebylo pro památku zachováno. Odkrytá nika v boční zdi presbytáře byla zazděna včet-ně výhledových oken z oratoře do kněžiště a zazděno bylo i protější okno nad novou sakristii. Nad presbytářem, který si zachoval původní trojboké zaklenutí, byla zřízena nová valbová střešní konstrukce ukončená šindelovou věžičkou přenesenou z původní lodě kostela. Snížená gotická i nová sakristie byly zakryty samostatnými půlstanovými střešními konstrukcemi. Původně měla všechna okna presbytáře vitráž z barevné mozaiky, která stářím postupně vypadávala z olova. V pražském muzeu se zachovaly dvě v šestihran seříznuté vitrážové ta-bulky darované z Újezda. Jedna s vpálenou malbou Krista jako vítěze nad smrtí a druhá s le-topočtem 1583. Roku 1856 se při dražbě barona z Dietrichu prodávaly dvě staré kostelní vit-ráže složené ze skleněných kotoučů - jedna s rodovým znakem Vostrovských a nápisem: Jiřík Wostrowský ze Skalky a na Skalce. Druhá nabízená vitráž byla se znakem Bořků ze Zábědovic a nápisem: Anna ze Zábědovic (manželka Jiříka) - obě zřejmě z Bílého Újezda. Zmenšené čelní gotické okno mělo červenomodré zasklení, které bylo později vyměněno za dnešní zlatožluté. Postranní okna presbytáře byla opatřena mozaikovou vitráží složenou z téměř čirých skel za-sazených do olova, zkrášlených hvězdicemi zvýrazněnými jemným tónem okru, které svými zakulacenými rohy připomínají čtyřlístky. Úzký okolek kolem ostění má barevné tabulky se snopkem obilí, který charakterizuje zdejší zemědělský kraj a připomíná nám, že jednou nas-tane čas žní a vydávání počtů ze skutků našich. V těchto emailových vypalovaných terčících zdobných okrajů vitráže je zachována památka na zdejší sklářství, pocházející snad z r.1583 - obě vitráže jsou z zvenčí chráněny napevno zazděnými čirými skly. Spodní fotografie pochází ze souboru dokumentárních foto daných architektovy stavebních plánů přestavby r.1891 a je-dinou zachovalou a zřejmě vůbec první dobovou fotografií: Díky místnímu políru Dolkovi byla přístavba r.1896 kvalitně řemeslně provedena. Čelní stěna s původní předsíní byla odbourána a stávající stropní a střešní konstrukce se zvonovou věžičkou demontována. Obnažené obvodové zdivo chrámové lodi bylo prodlouženo přístav-bou o šíři dnešní kruchty a zvýšeno o 60 cm. Původní okenní otvory s gotickou klenbou, které se zvenčí zužovaly zešikmením do zúženého vnitřního otvoru s pseudorománským obloukem, byly nyní rozšířeny do většího vnitřního okenního otvoru zaklenutého mírným zaoblením tzv. lodním. Nové jednoduché okenní rámy (s pevným průhledným zasklením a románským zaob-lením) byly osazeny s mírným odsazením od venkovní líce zdi. Ve shodné podobě byla vyt-vořena i okna v přístavbě a zřejmě byla upravena i okna presbytáře s pevnými vitrážemi. Na obvodové zdi, zpevněné mohutnou ozdobnou římsou (předchůdcem dnešních věnců), byla po-ložena nová stropní konstrukce s nahozeným prkenným podbitím. Střešní sedlová konstrukce byla zřízena bez sanktusové věžičky, ale s odvětrávajícími vikýři. Hlavní vchod byl zřízen v průčelí kostela - je zdobený několikráte odstupňovaným půlkru-hovým portálem románského typu. Pro optické zvýšení členitosti průčelí kostela byly po stra-nách základu plánované zvonice vystavěny nárožní nástavby, které zároveň zvonici staticky zpevňují a jsou kryty koutovou střechou. V přízemí průchozí zvonice byla vytvořena vstupní předsíňka, z které se mezidveřmi vstupuje do prostoru pod kůrem s rovným stropem. Prostor-ný kůr podpírají dva čtvercové sloupy s vystouplou patkou a odstupňovanou hlavicí. Pravý přístavek je bez schodiště a vzniklé dvě zázemní místnosti nad sebou jsou přístupné z podkůru a kůru. Točité schodiště v severním přístavku je přístupné zvenčí a po dvaceti schodech končí v úrovni kůru podestou, z které se vstupuje na kůr a do zázemní místnosti nad vstupní před-síňkou. Oba přístavky jsou v přízemí osvětleny pseudorománskými okny a v patře kruhovými okénky. Středová místnost nad vstupní předsíňkou měla být přímou součástí kůru. Proti plánu byla z ní vytvořena samostatná místnost pro umístění varhanové strojovny s měchy. Při čelní a boční zdi odtud vedou dvakrát lomené dřevěné schody do podstřešního prostoru lodě. Tento zázemní prostor není ukončen stropem a od jeho pomyslné výšky je obvodové zdivo průčelní nástavby značně užší – osvětlena je pseudorománským oknem nad vstupním průčelí. Z nedo-statku peněz a zřejmě i nepovolením demolice starodávné věže byla nedostavěná věž uzavře-na sedlovou střechou - níže položenou než je štítové nároží chrámové lodi. Do výše obvodo-vých zdí lodě kostela je tato věž včetně základů stavebně zpevněna tak, aby se zvonová věž mohla kdykoliv dokončit. Proto je zakryta jen jednoduchou sedlovou konstrukcí krovů, hřebe-nové a střední vaznice, pozednice a hambálků. Krokve jsou pobity prkny s eternitovou kryti-nou. Tuto sedlovou střešní konstrukci převyšuje štítová zeď chrámového průčelí, která je ve svém vrcholu ukončena pevně ukotveným mohutným pískovcovým křížem, pozvedajícím oči k nebesům. Obvyklá štítová výplň je zde nahrazena zamřížovaným světlíkem. Po celé ploše kostela byla položena nová podlaha z umělého kamene. Místo dvou nadzem-ních kruchtiček byla v celé ploše nástavby zřízena prostorná jednopodlažní kruchta. V rozích vedle oken jsou kratší dvojlavice pro zpěváky a hudebníky. Střední prostor zaujímají varhany. Bohatě vyřezávaná lavice, kterou si nechali zřídit r.1597 manželé Vostrovští ze Skalky a kterou vybavili svoji vrchnostenskou oratoř ve farním kostele, byla z oratoře snesena a umís-těna v kostele na levé straně pod novou kruchtou - přitom již musela být zdobná červotočivá nebesa i se zlatým třásněním odstraněna. Bohužel červotočivá lavice se také brzo rozpadla a z památné lavice zůstala pouze střední prkenná výplň opěradla s letopočtem 1597 a okrajové pr-kenné výplně s rodovými znaky. Obojí bylo opatřeno novými rámy a spojeno v celek. Takto zarámovaný celek byl do r.1955 umístěn na pravé straně kněžiště nad ministrantskou lavicí, kdy byly předány do musea. Dodnes se zachovaly pouze levé okrajové výplně s rodovými znaky obou manželů a nápisy nad nimi: Marketa Wostrowská z Dawbrawice a na Skalce. Wylim Wostrowsky ze Skalky a na Skalce. Kněžiště bylo vymalováno, natřena a pozlacena kazatelna i hlavní oltář. Tento skvost ba-roka je vzácnou sochařskou památkou, zachycující plastickým vyjádřením Proměnění Páně na hoře Tábor - místo obvyklého velkého oltářního obrazu. Mnozí věřící si zde plně neuvě-domují jak významný příběh Kristova života na zemi dokázal r.1742 sochař František Pacák svojí duší, ruka a dlátem vyjádřit. Tento výjev k nám promlouvá a vyzývá nás k pokoře a sku-tečné vnitřní modlitbě. Nad zlatě zářícím svatostánkem je zde balvany znázorněn vrchol hory Tábor, na němž v stříbrném a zlatém rouše stojí Kristus s láskyplnou tváří a s široce rozepja-tými všeobjímajícími pažemi dle slov Bible: „I zaskvěla se tvář Jeho jako slunce a roucho Jeho učiněno bílé jako sníh.“ Nad ústřední postavou Ježíše Krista je ve středu znázorněného slunečního vějíře holubice, představující Duchy Svatého. Světlo z čelního zlatožlutého okna prostupuje oním vějířem slu- nečních paprsků a dle slov Bible ozařuje do zlatova nejen Kristovu tvář, ale i svatostánek nad pro nás prostřeným stolem Páně. Nad zářícím Ježíšem Kristem, jako symbolem života, vidíme těsně pod starodávnou klenbou Boha otce ukazujícího zlatým žezlem na svého syna se slovy: „Tento jest můj syn milý a v něm se mi zalíbilo.“ Pod světlem ozářenou všeobjímající náručí Krista se mu v pokoře a ustrnutí koří apoštolo-vé Petr, Jakub a Jan. Nad malými andílky v stříbrných oblacích, které jako svatozář obklopují vrchol hory Tábor, je na levém zdobném výčnělku postava proroka Mojžíše s deskami Desa-tera v rukou a na pravém výčnělku je postava starověkého proroka Jeremiáše. Nad zdobně uzavřenými postranními průchody jsou postavy klečících andělů, které nasměrováním svých rukou vzhůru vyzývají kam máme obrátit svůj zrak a mysl. Snažme se v pokorném usebrání vidět v tomto sochařském vyjádření skutečné Kristovo Proměnění. Oslovujícím prvkem pro věřící je i kostelní výmalba od malíře Jana Daňka, která velmi vhodně doplňuje barokní pojetí kostela. Baroko užívalo souměrnost, zdobnost, hru světel a výšku kostela k pozvednutí očí i mysli k nebesům. Sochařské prvky tohoto oltáře vytvořil r.1742 litomyšlský sochař František Pacák, který byl synem Jiřího Františka Pacáka, žiřečského rodáka a nejznámějšího žáka so-chaře baroka Matyáše Brauna. Později si František Pacák založil v Litomyšli vlastní dílnu. Truhlářské práce na tomto oltáři, postaveném r.1748, provedl choceňský truhlář Jiří Vilém. Prací zlatnického mistra z Nového Města byl oltář řemeslně zcela dokončen r.1752. Na původním levém postranním oltáři byl obraz Bolestné Panny Marie, malovaný na plát-ně. Obraz pravého oltáře zachycoval Vyzdvižení sv. Kříže, dle zmínek byl malovaný na zdi, stejně jako byly malovány nad oběma oltáři vznášející se andělé v nebesích. Roku 1858 tyto oltáře byly nahrazeny novými sloupovými oltáři, které byly r.1896 od místního truhláře z do-mu čp.60 Jana Smoly upraveny a nově opatřeny sochami sv. Josefa a Panny Marie Lurdské. Při odstraňování dlažby r.1895 bylo před hlavním oltářem na levé straně kněžiště odkryto šest náhrobníků z jemnozrnného okrového pískovce - zřejmě odstraňovaná dlažba nebyla již původní. Zároveň byly v kostelní lodi před levým postranním oltářem nalezeny dvě shodné náhrobní desky s reliéfem dívčí postavy se sepjatýma rukama, rozpuštěnými dlouhými vlasy, erbem s rybami u pravé nohy a poškozeným reliéfním nápisem (gotickým písmem) po obvo-du. Vzájemné porovnání téměř shodných poškozených nápisů na těchto menších deskách po-dává svědectví o nešťastných dnech r.1560, kdy v rodině rytíře Vostrovského na Skalce zem-řely na neštovice dvě dcerky, které brzy následovala nejstarší dcerka. Všechny náhrobníky byly vyjmuty a šest vsazeno do zdí přístavby – dva zcela vytlapané dány do podlahy zvonice. Náhrobní desky mladších dívek, nalezené před levým postranním oltářem, jsou umístěny v jižní zdi kostela mezi velkými náhrobníky Vostrovských. Rozměrově větší náhrobní deska nejstarší dcerky Vostrovských, nalezená v kněžišti, byla umístěna na levé straně kostela u ná-hrobní desky rytíře Mladoty. Další velká deska s téměř neznatelnými výstupky dávajícími tu-šit zbytky erbu a druhá deska se zcela ošlapaným středem, fragmenty lebek v rozích a s drob-nými zbytky zdobení, byly dány do zvonice jako podlaha. V dávných zápisech jsou zmiňová-ny dávněji vyjmuté tři náhrobní desky, které jsou snad dodnes skryté někde pod omítkou. První náhrobník od jihozápadního rohu (rozměr 174 x 83cm), se zcela vyšlapaným nápi-sem na mělkém nápisovém reliéfu, má v dolní části reliéf znázorňující v zdobném věnci rodo-vý znak rytířů Vostrovských s klenotem. Horní nápis „Znak Pánů z Ostrova“ byl do vytlapa-ného nápisového reliéfu vytesán při přemisťování těchto náhrobních kamenů r.1896. Druhý je náhrobník (rozměr 106 x 55cm) s ne plně čitelným nápisem: „Léta 1560 ve čtvr-tek po Hromnicích umřela Johanka dcera urozeného pana Wostrowského z Skalky a na Skalce a tuto pochována jest“. Třetí náhrobník (rozměr 110 x 58cm) má též doplněný nápis: „Léta 1560 ve čtvrtek před Hromnicemi umřela Kateřina dcera urozeného pana Wostrowského z Skalky a na Skalce a tuto tělo její pochováno jest“. Poslední náhrobník na této straně (rozměr 154 x 85 cm), s nerozluštitelnými zbytky reliéf-ního dvanáctiřádkového nápisu gotickou minuskule s fragmenty ve středu, má ve své spodní polovině v mělkém oválném obrazci vytesaný erb. Na levé straně kostela je náhrobní deska starší dcerky Vostrovských (rozměr 148 x 70cm) s nepatrnými zbytky nápisu: „Léta (1560) 0 w pondieli w (velikonoční) ------- Tuto tielo -------- “. Na posledním náhrobníku zakladatele skaleckého mladotovského rodu se zachoval dobře či-telný nápis vytesaný na nápisové horní části se zdobným okolkem, který oznamuje, že zde: „Urozený a statečný rytíř Pan Jan Mladota z Solopisk na Skalce, narozeným v Vtelně, majíce věku svého 44 léta 9 neděl a 4 dny, dokonal život v Pánu na den Svatého Josefa, to jest 19.března mezi 12 a 1 hodinou léta1669, kdež tělo jeho veselého z mrtvých vzkříšení očekává. Obklíčily mě střely Jeho, rozťal ledví mé beze vší lítosti a vylil na zem žluč mou. Ranil mne ranou na ránu a útok učinil na mne takto silný. Job. 16. kapi“.

http://farnost-dobruska.cz/

GPS: 50°14'18.12"N, 16°13'35.31"E

Kontaktní osoba pro Noc kostelů: Ján Janček CM

Mapa:

Nejbližší Noc kostelů:
Dobré, kostel sv. Petra a Pavla - 5.1 km
Voděrady, kostel sv. Petra a Pavla - 8.4 km
Lično, kostel Zvěstování Páně - 8.7 km
Dobruška, kostel sv. Václava - 8.8 km
Bystré, modlitebna sboru Církve bratrské - 8.9 km
Častolovice, kostel sv. Víta - 11.8 km
Přepychy, kostel sv. Prokopa - 12.6 km